Energetika nesporně bude jedním z leitmotivů českého předsednictví EU. Ale ještě záleží na tom, jak k ní vláda přistoupí. Může horečně záplatovat díry – nebo přijít s ambiciózním plánem energetické modernizace unie.

Koule na noze

Evropa za sebou jako kouli na noze táhne břemeno vysoké energetické a surovinové náročnosti. Unie každý den – každý jeden den – pohltí přes miliardu tun uhlí, skoro patnáct milionů barelů ropy, přes sedm tisíc gigawatthodin elektřiny, třiašedesát tisíc kilogramů uranu, půldruhé miliardy krychlových metrů zemního plynu, bezmála půl milionu tun železné rudy, jedenáct tisíc tun mědi, dvacet tisíc tun hliníku či čtvrt milionu tun papíru a osmačtyřicet milionů tun plastů.

Vysoká spotřeba zvyšuje účet za dovoz paliv a surovin. Exemplárně špatně je na tom Česká republika. Na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu spotřebuje ještě 1,7krát více energie – uhlí, uranu, ropy, zemního plynu či obnovitelných zdrojů – než patnáct států staré unie. A produkce jedné tisícovky eur u nás vyžaduje 1,9 tuny materiálů, tedy víc než ve kterékoli jiné zemi EU. Větší náklady rovná se dražší výrobky, a potažmo horší konkurenceschopnost na globálních trzích.

Uhlíková stopa

Přitom vůbec nejde pouze o makroekonomické statistiky a sloupečky ve výkazech obchodní bilance. Velkou spotřebu především cítí každá domácnost ve vysokých účtech. Inkaso za elektřinu, teplo a plyn, ceny na benzínových pumpách – horentní částky, které platíme, jsou drsnou připomínkou, že lepší energetická efektivnost naší ekonomiky by snížila i závislost každé rodiny na globálních trzích.

A Evropa patří k částem světa, které nesou největší díl odpovědnosti za rostoucí koncentraci skleníkových plynů. Na průměrného obyvatele unie připadá asi devět tun oxidu uhličitého ročně – na Čecha dvanáct tun (patříme k evropským rekordmanům). Na každého Číňana připadají dvě tuny, na Inda jedna tuna a obyvatel Keni si připisuje 300 kilogramů.
 
Příležitosti

Přitom velká část spotřeby je úplně zbytečná. V lednu Evropa více než týden trnula, zda se kvůli utaženým ruským kohoutkům propadne do mrazivé zimy. Polovinu evropské – a 60 % české – poptávky po plynu spolykají domácnosti a drtivá většina z toho připadá na vytápění domů.

Ale nemusela by. Energetickou náročnost českých budov jde podle nezávislé studie, kterou nechalo udělat Hnutí DUHA, postupně snížit asi o 60 %. Každý může mít teplý, pohodlný a zdravý domov – a přitom srazíme účty za energii, podstatně snížíme dovoz z Ruska i exhalace skleníkových plynů.

Příležitost je enormní. Velké energetické spory vedle nich vypadají trochu jako poznámka pod čarou. Možnosti snižování energetické náročnosti českých budov odpovídají pětiapůlnásobku energie, kterou by dodávalo kontroverzní rozšíření uhelných dolů – a bourání dalších obcí – na Mostecku. EU by mohla do konce příštího desetiletí realisticky, jen pomocí technických opatření snížit spotřebu energie na vytápění o ekvivalent tří čtvrtin svého dovozu zemního plynu z Ruska.

Nejde (jenom) o zateplení současných budov. Nové domy můžeme rovnou stavět v takzvaném nízkoenergetickém standardu. Dražší jsou jen asi o 5–8 %, ale k vytápění spotřebují o dvě třetiny méně energie. V České republice jich už stojí několik desítek; v Rakousku a Německu jich rostou tisícovky.

Obdobně český průmysl může už se současnými technologiemi rozumně vylepšit energetickou efektivnost o 23 %, tedy o ekvivalent dvou jaderných elektráren v Dukovanech. Největší příležitosti jsou v potravinářském průmyslu, který může spotřebu snížit asi o třetinu, nebo v papírenství, textilní výrobě či strojírenství.

Velké možnosti máme i jinde:

• Ultraefektivní auta s nízkou spotřebou by snížila dovoz ropy z nespolehlivých částí světa.
• Lepší recyklace omezí závislost na dovozu surovin. Miliony tun kvalitních materiálů každý rok v České republice – a stovky milionů v EU – končí na skládkách nebo se pálí.
• Zelená energetika, jako jsou solární panely, větrné elektrárny nebo čisté kotle na domácí biomasu, pomůže využít levný a nevyčerpatelný zdroj elektřiny a tepla.

Topolánkův úkol  1: Ambiciózní plán

Evropa – a Česká republika dvojnásob – tak má enormní příležitosti. Jenom jich využít. Má to ale podmínku, a tady přichází úkol pro české předsednictví.

Potřebujeme nové, účinné zákony, daňové reformy i grantové programy, které dají impuls kreativním inovacím a masivním investicím do moderních, vysoce efektivních technologií.

Evropští ministři a poslanci už na konci loňského roku schválili balíček legislativních programů, které posunou ekonomiku dopředu. Nová směrnice o obnovitelných zdrojích energie rozpumpuje výrobu domácí zelené energie. Reforma obchodování s emisemi je sice plná děr, výjimek a odkladů, nicméně postupně začne průmyslové podniky motivovat k investicím do efektivnější výroby.

Ale mnoho kroků ještě chybí. České předsednictví by mělo během svého půl roku podniknout dvě důležité věci, které nás posunou dopředu.

Za prvé: Evropa musí formulovat promyšlený a cílevědomý plán, o kolik a jak krok po kroku, rok po roku razantně vylepšit energetickou efektivnost ekonomiky. Politické špičky by měly ambiciózní program použít jako rámec, do kterého budou zasazovat konkrétní opatření – ne naopak.

Mirek Topolánek a jeho ministři by měli – mimo jiné s poukazem na lednovou plynovou krizi – unii navrhnout a přesvědčit, že Evropa takový plán potřebuje.

Topolánkův úkol 2: Zelené domy

Za druhé: české předsednictví má i jeden důležitý konkrétní úkol. Bude moderovat revizi revize takzvané směrnice o energetické náročnosti budov.

Současná směrnice stanovila minimální standardy energetické efektivnosti, jež musí splnit nové nebo opravované domy v členských zemích unie. Každá budova také musí mít takzvaný energetický průkaz podobný štítkům, jež ukazují náročnost ledniček, praček a dalších elektrospotřebičů. Kupec tak může nepřímo odhadnout, kolik asi bude platit za vytápění.

V legislativě však zeje velká díra – díra o rozměrech dvacet na padesát metrů. Vztahuje se totiž pouze na nové stavby a na rekonstrukce budov s plochou nad 1000 čtverečních metrů. Nová směrnice by ji měla uzavřít.

Účinnější legislativa by měla masivní přínos. Pomohla by srazit by účty za vytápění milionům rodin a dovolila využít největší – a nejlevnější – jednotlivou příležitost, kterou EU má ke snížení exhalací skleníkových plynů. Evropský parlament už předběžně schválil zrušení tisícimetrového limitu poměrem hlasů 592 ku 26.

Konkrétní standardy energetické efektivnosti by pak měly platit na jeden až dva roky s tím, že budou pravidelně revidovány. Budou tak motivovat k dalším inovacím a postupnou instalaci moderních technologií.

Nová legislativa by rovněž měla využít dobré zkušenosti některých států EU a zavést pravidlo, že developeři musí v každém novém domě část spotřeby energie zajistit solárními panely na střeše nebo jiným obnovitelným zdrojem. Nejenže tak otevře cestu na trh zeleným zdrojům tepla. Rovněž osvobodí budoucí nájemníky od vysokých účtů za vytápění zemním plynem.

Vojtěch Kotecký
Autor je programový ředitel Hnutí DUHA, české ekologické organizace