Po konferenci v Poznani se EU potýká především s otázkou financování budoucího režimu snižování emisí a adaptací na změny klimatu. Podle propočtů Komise je potřeba celosvětově v souladu s doporučením IPCC investovat do roku 2020 každý rok na ochranu klimatu 175 miliard eur, více než polovinu z této částky v rozvojových zemích. České předsednictví ale nechce přijít s konkrétním návrhem finančního příspěvku EU rozvojovým zemím, dokud ostatní rozvinuté země – především USA – nepředloží své střednědobé závazky na snižování emisí. Podle Martina Bursíka by stanovení příspěvku znevýhodnilo EU ve vyjednávání. Pondělní rada ministrů tak požádala ostatní rozvinuté země, aby nejprve přišli se svými vlastními závazky ke snížení emisí. Teprve pak se můžeme bavit o penězích, říká české předsednictví ústy Martina Bursíka.
Komisař Dimas postup českého předsednictví podpořil. Podle něj nebylo úkolem rady ministrů životního prostředí přijmout konečnou pozici EU a konkrétní finanční závazky, ale dát světu pozitivní zprávu, že EU je ochotná přistoupit k ambiciózní post-kjótské dohodě. Konference v Kodani se ale kvapem blíží a jak trefně dodal komisař Dimas: žádné peníze, žádná smlouva.
Ekologické organizace proto prosazují, aby státy EU namísto publikování akademických odhadů škod a nákladů raději představily, jakou konkrétní částkou rozvojovému světu pomohou a posunuly tím jednání kupředu. Pozitivní signály z USA jsou pro toto rozhodnutí již dostatečné.
Míč je teď na straně ministrů financí, kteří budou o otázkách financování diskutovat 10. března. Souvislosti chudoby, rozvoje a opatření pro ochranu klimatu by měli zhodnotit také ministři EU pro rozvojovou spolupráci. Je jednoznačným úspěchem českého předsednictví, že tyto tři resorty přivedlo ke společnému jednacímu stolu.
Ministři pro rozvojovou spolupráci by měli jednoznačně zabránit tomu, aby dosavadní rozvojová pomoc byla obarvena na zeleno, něco málo přihozeno a hovoto. Peníze pro snižování emisí a adaptace musí jít nad rámec oficiální rozvojové pomoci a musí od ní být jednoznačně odděleny. Cíle rozvojové pomoci a pomoci pro ochranu klimatu jsou však velmi příbuzné. Otázky chudoby a rozvoje se dají řešit pomocí podpory rozvoje decentralizovaných energetických sítí a obnovitelných zdrojů, zejména v odlehlých rurálních oblastech. Přes jeden a půl miliardy lidí je stále bez přístupu k elektrické energii a dva a půl miliardy lidí stále používá k vaření tradiční biomasu. Peníze na ochranu klimatu pomohou i v této oblasti.
Avšak jediná konkrétní čísla, která se v závěrech Rady objevila, vyčíslují obecnou potřebu investic do adaptací v rozvojových zemích v rozmezí 23 – 54 miliard eur ročně do roku 2030. Rada nebyla schopná se shodnout na finančním mechanismu pro distribuci peněz rozvojovým zemím. Mělo by jít o kombinaci cap-and-trade systému a poskytování dodatečných financí z veřejných rozpočtů.
Ekologické organizace proto žádají ministry financí EU a předsedy vlád (kteří zasednou na jarním summitu 19. - 20. března), aby přišli s konkrétními částkami pro pomoc rozvojovým zemím. Rozvinuté průmyslové státy by podle jejich odhadu měly do roku 2020 ročně přispět částkou 40 miliard euro na rozvoj čisté energie, 30 miliard euro na ochranu lesů a nejméně 40 miliard na pomoc rozvojovým státům postiženým globálními změnami podnebí. EU by měla přispět alespoň třetinou těchto částek, tedy zhruba 35 mld. euro.
První kolo jednání o pozici EU k mezinárodnímu vyjednávání uzavře březnový summit hlav států EU. Jednání však budou plynule pokračovat. Český ministr Bursík se spolu se svým švédským kolegou Carlgrenem a komisařem Dimasem chystají na oficiální návštěvy Japonska a USA. Dubnová návštěva Baracka Obamy bude první příležitostí, kdy bude české předsednictví oficiálně jednat s americkým prezidentem o závazcích USA ke snižování emisí a zavedení emisního obchodování. V červnu by pracovní skupiny Rámcové úmluvy měli přijít s prvním draftem textu kodaňské dohody. Snad bude do té doby jasnější i americký postoj a EU se odhodlá k ráznějším krokům.
Ondřej Rut, koordinátor centra EU, Zelený kruh
