Překlad Iva Švajcerová
Americká hypoteční krize společně s dalšími faktory uvrhla svět do finančního chaosu. Poskytování bankovních půjček kleslo na minimum a finanční instituce usilují ze všech sil o zoufale potřebnou likviditu. Západní vlády rychle zareagovaly a proměnily peníze daňových poplatníků na „záchranné balíčky“ ve výši několika miliard eur.
Hrozí, že finanční krize přehluší krizi klimatickou
Zdá se, že s tím, jak ztráty z Wall Streetu přetekly do Main Streetu, problémy neustupují. Současné, spíše optimistické předpovědi na rok 2009 předpokládají recesi ve Spojeném království, Estonsku i Lotyšsku a země jako Německo, Francie nebo Itálie mohou očekávat nulový růst. Naopak růst se v zemích EU očekává u nezaměstnanosti.
Politiky zaměřené na odvrácení nepříznivých dopadů klimatických změn se za těchto podmínek dostávají pod stále větší tlak. Opozice proti energetickému a klimatickému balíčku navrhovanému EU je stále hlasitější a začíná se rozšiřovat za hranice ekonomik střední a východní Evropy založených na uhlí.
Jednoznačně se ukazuje potřeba jednat a globální finanční systém stabilizovat. Ovšem není vhodné odsunovat nezbytná opatření proti klimatickým změnám, která byla představena v balíčku EU. Nejen kvůli naléhavosti klimatických změn a potřeby kontrolovat vypouštění emisí, ale také kvůli jasným institucionálním a ekonomickým faktorům.
Odsunování legislativy zabývající se klimatickými změnami se nám v budoucnu prodraží
Pokud by se francouzskému předsednictví v prosinci nepodařilo dosáhnout dohody, budoucnost energetického a klimatického balíčku bude velice pochmurná. České předsednictví, nepříliš nadšené balíčkem, již signalizovalo svůj nezájem převzít jakoukoli nevyřešenou otázku v této oblasti. Volby do Evropského parlamentu v létě 2009 by v kombinaci s novou Komisí a následně novou konfigurací sil mohly výrazně přijetí balíčku zkomplikovat.
Určité státy by takový vývoj přivítaly, opatření jako systém obchodování s emisními povolenkami (EU-ETS) by totiž zvýšil jejich finanční zátěž internalizací nákladů spojených s emisemi CO2. Takový pohled je však krátkozraký a neuspěje v otázce budoucího udržitelného ekonomického vývoje.
Sternova zpráva o klimatických změnách jasně ilustruje, že náklady na zmírnění klimatických změn jsou výrazně nižší než náklady, které budeme muset vynaložit v budoucnu, pokud nebudou přijata žádná opatření. Odkládání nebo oslabování zásadní legislativy související s klimatickými změnami pak v dlouhodobém měřítku povede k daleko vyšším nákladům.
Potřeba vytvořit investiční bezpečnost a zároveň se vyhnout patové emisní situaci
Právní prázdnota obklopující energetický a klimatický balíček EU bude mít také zákonitě nepříznivý vliv na investiční bezpečnost. Toto je obzvláště důležité, neboť mnoho evropských elektráren se blíží ke konci jejich provozní životnosti. Investoři, na které dopadá zhoršená situace v oblasti poskytování bankovních půjček, potřebují jasné politické signály, že jejich současné investice se v budoucnu vyplatí. Evropští političtí představitelé zase potřebují ujistit, že tyto nové investice pomohou odvrátit tzv. „carbon lock-in“, tedy stavění nových elektráren s vysokými emisemi, protože ty by sloužily dalších 30 až 50 let. Tohoto finančně environmentálního tandemu spočívajícího v poskytování investiční bezpečnosti a zároveň v prevenci tzv.carbon lock-in je možné dosáhnout pomocí správných politických a ekonomických nástrojů.
Takovým nástrojem by mohl být systém EU-ETS s plánovaným obchodováním s emisními povolenkami pro všechny elektrické generátory do roku 2013, neboť přidává emisím CO2 monetární hodnotu, což mohou zohlednit investoři. A jelikož tato hodnota nekolísá, bude stoupat spolu s potřebou snižovat emise v budoucnu. Takové schéma skýtá příležitost snižovat emise pomocí inovace a prodávat nadbytečné emisní povolenky, což podporuje inovativní a perspektivní společnosti.
Legislativa, jako je například návrh Výboru pro životní prostředí v Evropském parlamentu stanovit strop uhlíkových emisí na 500 g/KWh pro nové elektrárny (podobně jako je tomu v Kalifornii), může tzv. carbon lock-in také odvrátit, a sice přímější cestou. Investiční bezpečnost je zase možné podpořit využitím podpůrných systémů, jako je například regulace cen za povinně odebíranou energii z obnovitelných zdrojů.
Klíčovou roli má hrát energetická účinnost
Jedním z nejrelevantnějších nástrojů je však energetická účinnost, která snižuje jak náklady, tak také emise. Je tudíž politováníhodné, že Evropská rada stále ještě odmítá zavést cíl snížit emise do roku 2020 o 20 procent jako závazný.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) například odhaduje, že každý další dolar, který se utratí za účinnější elektrické vybavení, zařízení a budovy, ušetří v průměru více než 2 dolary na investice do dodávek elektrické energie. Studie provedená institutem McKinsey Global Institute (MGI) vypočítala, že roční světová investice ve výši 170 miliard dolarů do zlepšení energetické účinnosti v průběhu následujících 13 let, což je číslo daleko nižší než hodnota současného záchranného balíčku, bude do roku 2020 ročně vynášet více než 900 miliard dolarů. Samotným zvýšením průměru světové úrovně účinnosti elektráren na úroveň Španělska, které má nyní úroveň účinnosti 46%, by přispělo k odstranění 2.4 Gt CO2 a a ušetřilo by se 770 mtoe (milion tun ekvivalentu ropy), nebo až 17% roční světové poptávky po ropě, což by významně snížilo palivové náklady.
Opatření na zvýšení energetické účinnosti by nejen zlepšila mezinárodní konkurenceschopnost Evropy, také by mohla hrát důležitou a inovativní roli v dlouhodobé stabilitě finančních trhů. Například odolný finanční rámec pro obchodování s certifikáty energetické účinnosti a vytvoření fondů pro energetickou účinnost by mohlo poskytnout potřebnou bezpečnost institutcím, které potřebují pro vyrovnání jejich dlouhodobých pasiv aktiva, tedy například pojišťovnám, penzijním fondům nebo dokonce státním fondům.
Finanční opatření a opatření na klimatické změny se doplňují
Politické reakce na finanční a klimatickou krizi by neměly být vnímány jako diametrálně odlišné. Vlastně jsou na sobě v mnoha ohledech závislé a měly by být řešeny komplementárně. Potřebujeme silné finanční systémy s dostatečnou regulací, pokud chceme zajistit hladké fungování systému obchodování s emisními povolenkami a financování zelených technologií. Takové technologie mohou skýtat mnoho příležitostí pro finanční trhy a mohou nás vytrhnout z ekonomické stagnace. Zelený ‘New Deal’ založený na účinnosti obnovitelné energie s velkými investicemi do infrastruktur s mnoha pracovními místy, by mohl oživit naši ekonomiku a nahradit náš uhlíkový model z 19. století modelem jiným, pevně zakotveným ve 21. století. Obchodování s emisními povolenkami může být obzvláště zajímavé díky své schopnosti zvyšovat zisky deficitním vládám.
Tato krize je navíc také příležitostí nastolit konec nukleární éry, tzv. „renesance“. Kvůli nákladnosti atomové energie nebude možné přežít v takovém kapitálově omezeném prostředí bez finanční pomoci od vlád.
Politici musí zajistit, aby restrukturalizace finančního systému a stimulační balíčky připravily půdu pro ekologickou transformaci, která pak bude sama stimulovat naši ekonomiku. Evropa musí pracovat na udržení si své vedoucí role a nespadnout dolů v oblasti zvyšování účinnosti, technologických inovací a světového posunu směrem k „zeleným límečkům“, pokud si chce zajistit mezinárodní konkurenceschopnost a vliv.
Musíme tuto příležitost využít k vytvoření základů, které povedou k blahobytu naší společnosti i budoucích generací a nebudou se snažit jen o záchranu podniků, které patřily minulosti.
Roderick Kefferpütz* je zodpovědný za energetiku v Regionální kanceláři EU nadace Heinrich-Böll-Stiftung. Působí jako pravidelný komentátor v oblasti energetické bezpečnosti, klimatických změn a vztahů EU a Ruska v mezinárodních a německých médiích a je autorem a editorem celé řady publikací na tato témata. Roderick vystudoval Mezinárodní vztahy a získal titul MPhil v oblasti ruských a východoevropských studií na Univerzitě v Oxfordu.
*Názory uvedené v tomto článku nemusí vyjadřovat názory nadace Heinrich-Böll-Stiftung.
.gif)

