Helmut Hirsch, Steve Thomas, Zbyněk Fiala a Dalibor Stráský

Překlad Iva Švajcerová

Dne 28. dubna proběhla v Praze konference nazvaná „Jaderná renesance v realitě – ekonomické a bezpečnostní aspekty jaderné energetiky“, kterou uspořádaly organizace Calla – Sdružení pro záchranu prostředí a Hnutí DUHA – Přátelé Země Česká republika ve spolupráci s nadací Heinrich-Böll-Stiftung Praha. Na konferenci bylo pozváno šest odborníků různého zaměření, aby zde diskutovali o úkolech a rizicích spojených s výrobou energie v jaderných elektrárnách.

Jako první řečník v rámci prvního panelu vystoupil odborný konzultant pro jadernou bezpečnost Helmut Hirsch, který svůj příspěvek uvedl otázkou: „Jaké typy reaktorů by se mohly podílet na jaderné renesanci?“ Poté, co popsal jednotlivé typy reaktorů, které jsou dnes v provozu (tj. zpravidla reaktory druhé generace), zhodnotil údajná zdokonalení provedená u novějších reaktorů třetí generace. I přes ujišťování zastánců jaderné energie, že pravděpodobnost vážné havárie je natolik nízká, že jako argument proti výstavbě nových jaderných elektráren neobstojí, Helmut Hirsch k bezpečnostním standardům a rizikům zaujal kritický postoj. Podle něj u reaktorů třetí generace významného zvýšení bezpečnosti dosaženo nebylo a nadále zůstává příliš velké množství nepředvídatelných faktorů na to, aby bylo možno zamezit jaderným katastrofám.

Po příspěvku Helmuta Hirsche následovalo zhodnocení reaktorů čtvrté generace, které prezentoval Dalibor Stráský, externí poradce ministerstva životního prostředí. V příspěvku nazvaném „Možnosti příští generace reaktorů“ se rovněž zaměřil na otázky bezpečnosti a vysvětlil jednotlivé technologické změny, které souvisejí s různými reaktorovými systémy čtvrté generace – které však zatím existují pouze v teorii. Poukázal na to, že výsledky výzkumu jsou prozatím velmi neurčité, a proto bychom neměli být přehnaně optimističtí, pokud jde o bezpečnost a hospodárnost reaktorů – nehledě na skutečnost, že stále zůstává nedořešena otázka, jak naložit s jaderným odpadem.

Zatímco první dva řečníci se zajímali především o bezpečnost, Steve Thomas, profesor zabývající se energetickou politikou na londýnské University of Greenwich, se zaměřil na ekonomickou dimenzi diskuse o jaderné energetice. Svůj příspěvek nazvaný „Ekonomické aspekty jaderné energetiky a finanční krize“ uzavřel konstatováním, že „energetická účinnost dosáhne více cílů politik než jaderná energetika“, mezi něž patří mj. „blaho obyvatel, energetická bezpečnost, omezování emisí skleníkových plynů, [a] vytváření pracovních míst s minimálními riziky“. Poukázal na to, že problémy s financováním jaderné energetiky existovaly už před začátkem současné finanční krize, což znamená, že jaderná energie ani není nákladově nejefektivnějším zdrojem energie.

Druhý panel konference zahájil příspěvek Martina Sedláka, jednoho z analytiků energetického programu Hnutí DUHA, který hovořil na téma „Odpovědnost jaderných společností“ a o dalších souvisejících problémech. Vznesl pochybnosti ohledně běžné praxe, kdy vlády přijímají zodpovědnost v případě jaderné havárie, a argumentoval, že tato praxe pravděpodobně provozovatele demotivuje od zajišťování bezpečnosti reaktorů. Kdyby takovéto „skryté dotace“ neexistovaly a provozovatelé by si museli na volném trhu sjednat pojištění, provoz jaderných reaktorů by byl výrazně dražší, a tedy i méně ziskový.

Další řečnice, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, se spokojila s tím, že aktuální situaci komentovala spíše obecně a popisně než kriticky. Stávající otázky bezpečnosti považuje za méně závažné problémy, které lze vyřešit v krátkodobém horizontu několika menšími změnami. I přes obavy vyjádřené v předchozích příspěvcích trvala na tom, že reaktory v České republice v technickém smyslu prokázaly, že jsou velmi bezpečné. Jediné skutečné výzvy jsou tedy spíše organizačního charakteru, např. jak zajistit, aby pracovníci reaktorů byli odborně kvalifikovaní, a minimalizovat tak pravděpodobnost selhání lidského faktoru, nebo jak zabránit provozovatelům v tom, aby kladli větší důraz na snižování nákladů než na bezpečnost. Drábová je přesvědčena o nezbytnosti jaderné energetiky a konstatovala, že je nyní nezbytné ujistit veřejnost, že reaktory lze provozovat bezpečně. Při následné diskusi poslední řečnice panelu, zástupkyně organizace Greenpeace, vyjádřila nespokojenost se způsobem, kterým Drábová zlehčovala a marginalizovala rizika, která jsou s výrobou energie v jaderných elektrárnách spojena.

Jako poslední vystoupila Patricie Lorenz z organizace Friends of the Earth Europe, Brusel, která poreferovala o svých zkušenostech z „Evropského jaderného fóra“. Svou prezentaci nazvanou „Evropské jaderné fórum – místo pro diskusi, nebo pro PR?“ zahájila postřehem, že zdánlivou jadernou renesanci sice některé vlády znovu propagují, velká část veřejnosti ji však razantně odmítá. Nevládní organizace reprezentují názor veřejnosti na nejrůznějších konferencích zabývajících se touto otázkou, jejich hlas však často není vyslyšen a jejich připomínky jsou málokdy zahrnuty do závěrečných dokumentů. Mezi nejdůležitější obavy neziskových organizací patří skutečnost, že standardy jaderné bezpečnosti IAEA jsou na příliš nízké úrovni a že legislativa EU v této oblasti prakticky neexistuje, protože přijaté dohody vycházejí z nejnižšího společného jmenovatele.

Konference osvětlila téma „Jaderná renesance v realitě“ z mnoha různých úhlů, mimo jiné z pohledu bezpečnostního, ekonomického a z hlediska právních rámců. Většina řečníků poukázala na celou řadu obav spojených s budoucností jaderné energetiky, které jsou dnes v České republice při diskusi o budoucí státní energetické koncepci značně opomíjeny. V rámci české diskuse je jaderná energetika mnoha odborníky a tvůrci politik vnímána jako hlavní řešení, které vede ke zvýšení energetické bezpečnosti a nezávislosti země a k plnění ambiciózních cílů, co se týče omezování exhalací skleníkových plynů. Tato konference poukázala na slabé stránky jaderné energetiky, pokud jde o její schopnost vyřešit otázky energetické bezpečnosti. Zohlední-li se všechna rizika a nedořešené problémy jaderné energetiky, ukazuje se, že v budoucí státní energetické koncepci ČR by měly být seriózně zváženy i další účinné nástroje pro snižování energetické závislosti, např. energetická účinnost, možnosti úspory energie a obnovitelné zdroje.

Carla Sasse je studentkou v oboru evropská studia na Univerzitě Otta von Guericke v Magdeburku a nyní je na stáži v pražské pobočce nadace Heinrich-Böll-Stiftung.